CARL ORFF (10. 7. 1895 – 29. 3. 1982)

 


Carl Orff, velký humanista, pedagog a skladatel, ojedinělá osobnost dvacátého století, celý život hledal to, co „probouzí a rozvíjí duchovní síly, co tvoří humus duše“ (Orff). V oblasti pedagogiky to byla pro Orffa elementární hudba, spojení slova, hudby a pohybu.


DĚTSTVÍ A MLÁDÍ


Matka Carla Orffa byla povoláním klavíristka a vyučovala svého syna od jeho pěti let klavírní hře. Orff vzpomíná na svou ranou touhu po tvorbě, kterou jeho matka podporovala, takto: „Nejprve namalovala na břidlicovou tabulku pět linek a potom se přešlo k notám. V G-dur, hned s jedním křížkem. Tak jsem si vyhledal na klavíru ukolébavku s vlastním textem. Moje maminka napsala k melodii několik doprovodných not a už tu byla hotová skladba. Tím se mi otevřel svět. S velkou trpělivostí mi má matka pomáhala stále znovu při zápisu, ale brzo jsem byl schopný letu a mohl jsem s experimenty pokračovat sám.“ Ještě za gymnaziálních studií se Orff sám dále autodidakticky vzdělával v kompozici a r. 1912 vyšlo tiskem jeho první dílo, cyklus písní Eliland. Krom kompozice byly jeho oblíbenými předměty staré jazyky: „Číst Homéra byla pro mne hudba“.


ORFF SKLADATEL


Od roku 1912 pak navštěvoval Akademii muzických umění v Mnichově, aby zde mohl pokračovat ve studiu skladby a kombinovat své samostudium s tradičními cestami a postupy, které se vyučovaly ve škole. Na jedné straně našly Orffovy experimentátorské snahy v oblasti kompozice uplatnění i v jeho budoucí pedagogické práci, na druhé straně činnost pedagogická potom zpětně ovlivňovala též jeho činnost uměleckou: Orff často říkal a psal, že „Schulwerk je jeho kamenný lom, ve kterém vybírá stavební materiál pro svá velká díla.“
Orff se učil se také u starých mistrů, jejichž díla studoval a upravoval (např. nové aranžmá Monteverdiho Orfea). Světovou proslulost si získává jako dvaačtyřicetiletý skladatel svou scénickou kantátou Carmina Burana (1937), která i pro něho samotného měla velkou důležitost mezi ostatními díly, jestliže o ní pronesl: „Moje sebrané spisy začínají od Carminy Burany“. Přitom k jejímu vzniku jej dovedla náhoda, objevení starého rukopisu s milostnými a pijáckými písněmi. Orff o této příhodě píše ve svých vzpomínkách: „Dobře to se mnou mínila Fortuna, když mi přihrála k rukám Würzburský antikvariátní katalog, ve kterém jsem narazil na titul, přitahující mne magickou silou: Carmina Burana.“ O několik let později skládá Orff Catulli Carmina (1943) a Trionfo di Afrodite (1951), jež tvoří spolu s Carminou Buranou trilogii Trionfi).
Dalším Orffovým významným inspiračním zdrojem byl vedle středověkých textů pohádkový mýtus. Pohádky bratří Grimmů se mu staly inspirací pro opery Měsíc (1938) a Chytračka (1942), pro kterou vedle pohádkového motivu krále a chytré ženy použil také řadu suše drastických výroků ze sbírky přísloví z roku 1846. Důležitým základem je řeč také v bavorských hrách Die Bernauerin a komedii Astutuli. V bavorském dialektu jsou napsány také dvě hry s náboženskou tématikou Comoedia de Christi Resurrectione (1955) a vánoční hra Ludus de Nato Infante Mirificus (1960). Antické motivy zpracovává ve hrách Antigona (1949), Oedipus Tyrannos (1959) a Prometheus (1968).


ORFFŮV INSTITUT


V roce 1961 založil Orff v rámci salzburské univerzity Mozarteum institut (od roku 1963 nese název Orffův institut), který měl být centrálou pro šíření myšlenek Orffova Schulwerku. Nejde přitom pouze o dnes už obecně známý Orffův Instrumentář (rytmické a melodické bicí nástroje), ale především o pedagogické myšlenky, jenž zůstávají dodnes mnohde nedosaženým ideálem (postup od činnosti k teorii; vokální a instrumentální improvizace; hra na tělo jako příprava na hru na nástroje Orffova instrumentáře; integrace hudby, řeči a pohybu atd.)


ORFFŮV SCHULWERK - HUDBA PRO DĚTI


První sešity vznikly na základě činnosti na škole Dorothee Günther, ve snaze sjednotit prvky hudby a pohybu. Od roku 1930 vychází pod názvem „Orff-Schulwerk“ (Orffův Schulwerk) v nakladatelství Schott Mainz. Jejich obsah pocházel zejména z materiálů připravených Orffem a jeho spolupracovníky pro každodenní vyučování se studenty. První sešit, určený pro děti, vyšel v roce 1932. Měl název „Orffův Schulwerk, hudba pro děti, hudba od dětí, lidové písně,“ jeho rozšíření do škol však neumožnil režim nastupujícího národního socialismu. Po válce se věnoval Orff především kompozici svých skladeb a až roku 1948, uprostřed práce na svém díle „Antigona“, je požádán spolupracovníkem bavorského rozhlasu, aby zpracoval podklady pro vícedílný cyklus rozhlasových pořadů „Hudba pro děti“, ve kterém by mohly děti samy hrát. Gunild Keetman se stává jeho spolupracovnicí na tomto experimentu, ve kterém přetvářejí materiál, určený pro hudební a pohybovou výuku studentů, do rozhlasových pořadů pro děti. Ze čtrnácti původně zamýšlených dílů se stala řada, která pokračovala následujících pět let. Tak vznikl základ dnes známých pěti centrálních svazků Orffova Schulwerku (vyšly v letech 1950-1954), ve kterých autoři spojují řeč, píseň, rytmicko-melodická cvičení a skladbičky pro nástroje.


Literatura:
 

  • HASELBACH, B. Orff-Schulwerk – Elementare Musik- und Bewegungserziehung. In BANNMÜLLER, E., RÖTHIG, P. (ed.) Grundlagen und Perspektiven ästhetischer und rhythmischer Bewegungserziehung. Stuttgart, 1990. s. 183-200.
  • ORFF, C. Das Schulwerk – Rückblick und Ausblick. In THOMAS, W.; GÖTZE, W. (ed.) Jahrbuch 1963. Mainz : B. Schott´s Söhne, 1964. s. 13-20.
  • ORFF, C. Erinnerung. In: Carl Orff und sein Werk : Dokumentation I. Tutzing : Hans Schneider, 1975. 348 s. ISBN 3795202027.
  • THOMAS, W. Carl Orff. In GASSNER, H. Carl Orff: Fotodokumente. Mnichov : Buchendorfer Verlag, 1994. 112 s. ISBN 3-927984-30-2.
  • KELLER, W. Zeugenaussage über Carl Orff und sein Werk. In: LEUCHTMANN, H. (ed.) Carl Orff : Ein Gedenkbuch. Tutzing : Hans Schneider, 1985. s. 9-32. ISBN 3-7952-0451-8.
  • KUGLER, M. Die Methode Jaques-Dalcroze und das Orff-Schulwerk Elementare Musikübung. Frankfurt am Main : Europäischer Verlag der Wissenschaften, 2000. 430 s. ISBN 3-631-35252-2.
  • PACLT, Jaromír. Slovník světových skladatelů. Praha : Supraphon 1972. 138. s.

  • autor příspěvku na www.orff.cz
    Václav Salvet
    vsalvet@centrum.cz

 

 

Vyhledávání